Rehabilitační cvičení

Rehabilitační cvičení (léčebná tělesná výchova) ovlivňuje pozitivně bolesti u onemocnění páteře a kloubů, upravuje svalové dysbalance.

7 cílů rehabilitačního cvičení

1. Při bolestech páteře je třeba se zaměřit na rovnováhu mezi jednotlivými svalovými systémy a skupinami, na svaly oslabené a zkrácené, které musí být v rovnováze, aby záda a jednotlivé klouby  nebolely. Narušená rovnováha svalů má za následek  bolesti v oblasti kloubů a páteře. Svalová dysbalance (nerovnováha)většinou předchází potíže pacienta. Často se generalizuje,  lokálně vzniklá nerovnováha svalových skupin se promítá do ostatních úseků páteře a často celého pohybového aparátu. Při zvýšení svalového tonu a zkrácení svalů následkem přetěžování dojde k poruše neuronů na míšní úrovni, k jejich zvýšené dráždivosti. Cílem rehabilitační léčby včetně léčebné tělesné výchovy  je útlum tohoto napjatého svalového vlákna, snížení vzrušivosti  motoneuronu a ústup bolesti kombinací metod léčebné rehabilitace. Ochablé svaly posilujeme, zkrácené protahujeme.
   
   
2. Jindy se jedná o poruchy svalové koordinace v důsledku poruchy centrálního nervového  řízení. Fyzioterapeut pak používá speciální techniky, ovlivňující centrální řízení pohybu.
   
   
3. Recidivující  kloubních blokády často vznikají na podkladě poruchy pohybových stereotypů - například opakované sakroiliakální blokády. Lze je ovlivnit léčebnou tělesnou výchovou. Hlavním cílem rehabilitačního cvičení je korekce (úprava) chybných pohybových stereotypů.
   
   
4. Častou příčinou vadného stereotypu je omezení hybnosti v kloubu, či kloubní vůle. V tomto případě fyzioterapeut  pomáhá rozcvičit daný kloub,dle potřeby provede často i mobilizaci, abychom se mohli věnovat postupně nácviku správného pohybového stereotypu a zapojení svalů do  správného ekonomického pohybu.
   
   
5. Hůře pohyblivý pacient ztrácí rychle fyzickou kondici, proto je vhodné přidávat i kondiční cvičení.Správné cvičení nelze provést bez správného dýchání, proto je důležitá i dechová rehabilitace, který významně napomáhá i svalové relaxaci či facilitaci.
   
   
6. Do rehabilitačního cvičení zapojuje fyzioterapeut   nácvik relaxace. Jen původně zrelaxovaný sval je připravený k následné kontrakci, takže bez správné relaxace nelze provést správně kontrakci. Relaxaci můžeme provádět celkovou, či lokální. Používáme nácvik relaxace v kombinaci s dýcháním  jako přípravu na další cvičení.
   
   
7. V rehabilitačním cvičení jde především o uvědomělý pohyb,  fyzioterapeut se snaží  naučit pacienta vnímat rozdíl mezi svalovým stahem - kontrakcí  a jeho uvolněním - relaxací. Procvičování je vedeno od malých svalových skupin k větším. Často je nutné provádět nejprve pasivní pohyby, později pohyby asistované, pro zvýšení svalové síly se používají pohyby resistované. Přechází se postupně k pohybům aktivním, jejich správné provedení kontroluje fyzioterapeut.

Cvičení pomocí pružných pásů - cvičení s Thera-Bandem 

se zřetelem ke konceptu dle Brüggera, používají se i při zvyšování odporu a tím zlepšení kvality pohybu při cvičení na podkladě dynamické neuromuskulární stabilizace.

Brüggerův koncept, funkční poruchy

Patologickým působením podnětů na pohybový aparát dochází ke vzniku reflexních  ochranných mechanismů. Cílem terapie je na základě určení patologicky změněné signalizace patologicky působící jevy eliminovat a znovu vytvořit fyziologické a ekonomické pohyby a držení.

Funkční porucha

Funkční poruchy jsou vratné na rozdíl od strukturálních změn. Funkce formuje orgán: organismus potřebuje ke svému vývoji přiměřené podněty. Normální pohybové programy jsou při hrozícím nebo již existujícím přetížení modifikovány  Podle Brüggera existují funkční změny bez prokazatelného tkáňového poškození, neexistuje ale žádná strukturální porucha bez funkčních změn.  Mozek vytváří ochranné pohybové programy, aby ochránil tkáně před poškozením. Pohyby, které neodpovídají ochrannému pohybovému programu, jsou nervovým systémem vnímány s doprovodnými signály bolesti. 

Funkční změna

Perzistující - přetrvávající - funkční změna = edém z přetížení vzniklý v důsledku repetitivně se opakujících pohybů - vzniká přetížení se současným nahromaděním tkáňové tekutiny ve svalech a mezi svaly, povázkami a šlachami.  Tyto edémy dráždí určitá nervová zakončení a vytvářejí tak rušivé faktory v organismu a následně bolestivou reakci s dalším protektivním, často patologickým, pohybovým vzorem. Je třeba terapeuticky  vstoupit do uzavřeného kruhu -  odstranit patologické vyvolávající agens, následně odstranit vadný stereotyp, edém a tím odstranit i bolest.

Thera-bandy

Pružné gumové pásy na cvičení, dále používáme také RubberBandy, různé expandery. Pružné gumové pásy byly objeveny jako rehabilitační pomůcka více než před dvaceti lety. Postupně se rozšířili i do fitness a posilování. Jde o 5, 10 nebo 15 cm široký pás z přírodního latexu nebo jiného gumového materiálu. Odpor Thera bandu je odlišen barvou. 

Rozdíl mezi posilováním s pružnými cvičebními pomůckami a cvičením s činkami je především dvojí: 
Pružný materiál způsobuje, že největšího svalového napětí je dosaženo až na konci pohybu, u činek je to naopak. S bodem 1. souvisí i druhý důležitý rozdíl a sice, že  při cvičení s pružným materiálem lze většinou dosáhnout většího rozsahu pohybu než při cvičení s činkami.

Porucha pohybových  stereotypů je zjevně nejdůležitější příčinou funkčních kloubních blokád. Lze je ovlivnit léčebnou tělesnou výchovou. Jejím hlavním předmětem je korekce chybných pohybových stereotypů. Jedná se často o poruchy svalové koordinace v důsledku poruchy centrálního řízení. V ideálním případě by měly pohybové stereotypy umožnit co nejekonomičtější pohyb.

Léčebná tělesná výchova ovlivňuje bolesti u onemocnění páteře a kloubů, koriguje svalové dysbalance.

Při bolestech páteře je třeba se zaměřit na rovnováhu mezi jednotlivými svalovými systémy a skupinami, na svaly oslabené a zkrácené, které musí být v rovnováze, aby záda a jednotlivé klouby  nebolely. Narušená rovnováha svalů má za následek  bolesti v oblasti kloubů a páteře. Svalová dysbalance většinou předchází potíže pacienta. Často se generalizuje,  lokálně vzniklá nerovnováha svalových skupin se promítá do ostatních úseku páteře a často celého pohybového aparátu. Při zvýšení svalového tonu a zkrácení svalů následkem přetěžování dojde k poruše neuronů na míšní úrovni, k jejich zvýšené dráždivosti. Cílem rehabilitační léčby včetně léčebné tělesné výchovy  je útlum tohoto svalového vlákna, snížení vzrušivosti  motoneuronu a ústup bolesti kombinací metod léčebné rehabilitace.